Kapitoly 61–70
61. Ježíš před veleknězem
Vojáci s důstojníkem a židovská stráž se zmocnili Ježíše a spoutali ho. Přivedli ho nejprve
k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. Byl
to ten Kaifáš, který poradil židům, že je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid.
Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník zpovzdálí až do veleknězova
dvora. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel s Ježíšem do nádvoří
veleknězova domu. Petr zůstal venku před vraty. Ten druhý učedník, který byl
znám veleknězi, vyšel, promluvil s vrátnou a zavedl Petra dovnitř.
Tu řekla služka vrátná Petrovi: „Nepatříš i ty k učedníkům toho člověka?“
On řekl: „Nepatřím.“
Poněvadž bylo chladno, udělali si sluhové a strážci uprostřed nádvoří
oheň a stáli kolem něho, aby se ohřáli. I Petr vstoupil dovnitř, stál spolu
s nimi aby viděl konec a ohříval se.
Velekněz se dotazoval Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení.
Ježíš mu řekl: „Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil
v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem
neříkal tajně. Proč se mě ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem říkal.
Ti přece vědí, co jsem řekl.“
Po těch slovech jeden ze strážců, který stál poblíž, udeřil Ježíše do
obličeje a řekl: „Tak se odpovídá veleknězi?“
Ježíš mu odpověděl: „Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to
špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?“
Annáš jej tedy poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi, kde se
shromáždili nejvyšší kněží, zákoníci a starší.
Petrovo zapření
Šimon Petr stál ještě venku v nádvoří u ohně a ohříval se.
Tu k němu přistoupila jedna z veleknězových služek. A jak
seděli tváří k ohni, uviděla Petra jak se ohřívá a všimla si ho, pozorně
se na něj podívala a řekla: „I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!“
Řekli mu: „Nejsi i ty z jeho učedníků?“
Ale on to přede všemi zapřel: „Nejsem. Vůbec ho neznám. O ničem nevím a vůbec nechápu, co mluvíš.“
Vyšel k bráně, do předního dvora, ale uviděla ho jiná a začala říkat těm, kdo tam byli
poblíž: „Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem. Ten člověk je z nich!“
Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho,
řekl: „Což jsem tě s ním neviděl v zahradě?“
Petr však opět zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“
A vtom zakokrhal kohout.
Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě
s ním, vždyť je z Galileje.“
Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“
Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli kolem, a řekli Petrovi:
„Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje že jsi z Galileje!“
Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o němž mluvíte.“
A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout podruhé.
Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; tu se Petr rozpomněl na slova,
která mu Ježíš řekl: „Dříve než dnes kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“
Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho; zavázali mu oči
a ptali se ho: „Hádej, proroku, kdo tě uhodil.“
A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi.
62. Ježíš před radou
A hned, když bylo ráno, shromáždili se starší lidu, velekněží a
zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu: „Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“
Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte. Položím-li otázku já vám, neodpovíte.“
Tu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“
On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“
Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho
mohli odsoudit k smrti. Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých
svědků. Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala.
Konečně přišli dva a vypovídali. Křivě proti němu svědčili: „Slyšeli
jsme ho říkat: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět. A on řekl: Já
zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama
udělaný.“ Ale ani zde se jejich svědectví neshodovala.
Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: „Nic
neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“
Ale Ježíš mlčel a nic neodpověděl.
Ale velekněz opět mu řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám
řekl, jsi-li ty Mesiáš, Syn Požehnaného Boha!“
Ježíš odpověděl: „Já jsem. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka
sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“
Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě
potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?“
Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“
Jejich výrok zněl: „Je hoden smrti.“
Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti.
Pak někteří mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho
tloukli do tváře a říkali: „Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil! Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli do tváře.
Uradili se všichni velekněží, zákoníci a starší lidu, celá rada proti
Ježíšovi, že ho připraví o život. Spoutali Ježíše, povstalo celé shromáždění a
odvedli ho a vydali vladaři Pilátovi.
63. Jidášův konec
Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil
výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“
Ale oni odpověděli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc“
A on odhodil ty peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.
Velekněží sebrali peníze a řekli: „Není dovolené dát je chrámové
pokladně; je to odměna za krev.“
Uradili se tedy a koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání
cizinců. Proto se to pole jmenuje ‚Pole krve‘ až dodnes. Tak se splnilo, co je
řečeno ústy proroka Jeremiáše:
‚Vzali třicet stříbrných, cenu člověka,
na kterou ho ocenili synové Izraele;
a dali ji za pole hrnčířovo,
jak jim přikázal YaHWeH.‘
64. Ježíš před Pilátem
Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána.
Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka.
Pilát vyšel k nim ven a řekl: „Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?“
Vznesli proti němu žalobu: „Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk
náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále.“
A Ježíš byl postaven před vladaře.
Vladař mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“
Ježíš odpověděl: „Ty sám to říkáš.“
Velekněží na něj mnoho žalovali.
Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal.
Tu mu řekl znovu Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí? Nic neodpovídáš?“
On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil.
Pilát řekl velekněžím a zástupům: „Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám.“
Odpověděli: „Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali.“
Pilát jim řekl: „Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!“
Židé mu odpověděli: „Nám není dovoleno nikoho popravit.“
To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít.
Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“
Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“
Pilát odpověděl: “Jsem snad Žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali.
Čím ses provinil?“
Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé
království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl
vydán Židům; mé království však není odtud.“
Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“
Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil
a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je
z pravdy, slyší můj hlas.“
Pilát mu řekl: „Co je pravda?“
Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou
vinu nenalézám. Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho
vězně. Chcete-li, propustím vám toho židovského krále.“
Na to se dali do křiku: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl vzbouřenec.
Ale oni na něj naléhali: „Svým učením pobuřuje lid po celém Judsku;
začal v Galileji a přišel až sem.“
Ježíš před Herodem
Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda je ten člověk z Galileje.
Když se dověděl, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k němu, protože
Herodes byl právě v těch dnech také v Jeruzalémě.
Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž
přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký
zázrak. Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal.
Byli přítomni i velekněží a zákoníci a neústupně na něj žalovali.
Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu,
dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi. Toto dne se
Herodes a Pilát stali přáteli; předtím totiž bylo mezi nimi nepřátelství.
65. Výsměch vojáků
Pilát svolal velekněze, členy rady i lid a řekl jim: „Přivedli jste
přede mne tohoto člověka, že pobuřuje lid; já jsem ho, jak vidíte, před vámi
vyslechl a neshledal jsem na něm nic, z čeho jej obviňujete. Ani Herodes
ne; vždyť nám ho poslal zpět. Je zřejmé, že nespáchal nic, proč by zasluhoval smrt. Dám ho na místě potrestat a
pak ho propustím.“
Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat.
Vladařovi vojáci dovedli Ježíše do místodržitelství a svolali ne něj
celou setninu. Svlékli ho a oblékli mu přes ramena nachový plášť, upletli
korunu z trní a posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hůl,
klekali před ním na kolena a padali před ním na zem. Pak před něho
předstupovali, posmívali se mu a začali ho zdravit: „Buď zdráv, židovský
králi!“ Přitom ho bili do obličeje. Plivali na něj, brali tu hůl a bili ho po hlavě.
Když se mu dost naposmívali, Pilát znovu vyšel a řekl Židům: „Hleďte,
vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu.“
Ježíš vyšel ven s trnovou korunu na hlavě a v purpurovém
plášti.
Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“
Když ho velekněží a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: „Ukřižovat, ukřižovat!“
Pilát jim řekl: „Vy sami si ho ukřižujte! Já na něm vinu nenalézám.“
Židé mu odpověděli: „My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít,
protože se vydával za syna Božího.“
Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl.
Ježíš odsouzen
Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“
Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď.
Pilát mu řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám
moc tě ukřižovat?“
Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána
shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu.“
Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit.
Ale Židé křičeli: „Jestliže ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý,
kdo se vydává za krále, je proti císaři.“
Když to Pilát uslyšel, dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na
místě zvaném ‚Na dláždění‘, hebrejsky Gabbatha. Byl den přípravy před svátky
velikonočními, kolem poledne.
Pilát Židům řekl: „Hle, váš král!“
Oni se dali do křiku: „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“
Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“
Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“
O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně,
kterého si přáli. Tehdy tam měli ve vězení mezi vzbouřenci, kteří se při
jakousi vzpouře ve městě dopustili vraždy, pověstného vězně, muž jménem
Barabáš. Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl.
Když se zástupy shromáždily, řekl jim tedy Pilát: „Chcete, abych vám
propustil židovského krále?“ Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti.
Ale oni všichni najednou křičeli: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“
Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem:
„Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“
Velekněží a starší však přiměli a podnítili zástup, aby si vyžádali
Barabáše, a Ježíše zahubili.
Vladař jim řekl: „Koho vám mám propustit, Barabáše, nebo Ježíše,
zvaného Mesiáš? Koho vám z těch dvou mám propustit?“
Oni volali: „Barabáše!“
Tu k nim Pilát znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit. Se
jich znovu zeptal: „Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš, kterému
říkáte židovský král?“
Tu se znovu dali do křiku a všichni volali: „Ukřižuj ho!“ „Ukřižovat!“
„Na kříž, na kříž s ním!“
Pilát promluvil k nim potřetí, namítl jim: „A čeho se vlastně
dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Dal jsem ho zbičovat a
teď ho propustím.“
Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat;
ještě víc křičeli: „Ukřižuj ho!“ „Ukřižovat!“ A jejich křik se stále stupňoval.
Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší,
rozhodl aby vyhověl zástupu. Omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já
nejsem vinen krví toho člověka; je to vaše věc.“
A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“
Tu jim propustil Barabáše, který byl vsazen do vězení pro vzpouru a
vraždu a o kterého žádali a Ježíše vydal, aby byl ukřižován, aby se s ním
stalo, co chtěli.
66. Ukřižování
Svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. A odvedli ho ven k ukřižování.
Cestou potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona, otce
Alexandrova a Rufova, který šel z venkova; toho zastavili a přinutili, aby nesl jeho kříž.
Vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem.
Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho.
Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou
neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi; hle, přicházejí dny, kdy budou
říkat: ‚Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!‘ tehdy řeknou
horám: ‚Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!‘ Neboť děje-li se toto ze zeleným stromem, co se stane se suchým?“
Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci.
Vyšel z města a když přišli na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota,
dali mu napít vína smíchaného se žlučí – okořeněné myrhou; ale když je okusil,
nechtěl pít.
Tam ho ukřižovali a s ním i ty dva povstalce, z každé strany
jednoho, jeden po jeho pravici a druhý po jeho levici a Ježíše uprostřed.
Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“
Pilát dal napsat nápis o jeho proviněni a připevnit jej na kříž nad
jeho hlavou. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský. Ten nápis četlo mnoho
Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky,
latinsky a řecky.
Židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměls psát ‚židovský král‘, nýbrž
‚vydával se za židovského krále‘.“
Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“
Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři
díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten šat byl beze švů,
odshora vcelku utkaný. Řekli si mezi sebou: „Netrhejme jej, ale losujme o něj,
či bude!“ To proto, aby se naplnilo Písmo:
‚Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.‘
To tedy vojáci provedli a losem si rozdělili jeho šaty, co si kdo
vezme; pak se posadili a střežili ho. Bylo devět hodin, když ho ukřižovali.
U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova
a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého
miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“
Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.
Lid stál a díval se.
Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám
sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“
Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou a říkali: „Když chceš zbořit
chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup
s kříže!“
Podobně se mu mezi sebou posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími.
Říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský – ať nyní
sestoupí s kříže, ten Mesiáš, abychom to viděli a uvěříme v něho!
Spolehl na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: ‚Jsem Boží Syn!“
Stejně ho tupili i povstalci kteří spolu s ním byli ukřižovaní.
Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To
jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“
Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen
k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou
odplatu, ale on nic zlého neudělal.“
A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“
Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se
zatmělo slunce. Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema
sabachthani?“, což přeloženo znamená: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě
opustil?‘
Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo tu stáli okolo: „Hle, on volá Eliáše.“
Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce splnilo Písmo, řekl: „Žízním.“
Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu a říkali: „Vždyť jsi
židovský král, zachraň sám sebe.“
Stála tam nádoba plná octa. Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu,
naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít k ústům.
Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“
Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“
Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám
svého ducha.“ A po těch slovech nakloniv hlavu skonal.
A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů, země se
zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla
vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.
Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý.“
Ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dálo, velmi se
zděsili a řekli: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn!“
A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli
bijíce se do prsou.
Všichni jeho přátelé stáli opodál a všechno to viděli.
Dívaly se také mnoho žen, mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka
Jakubova mladšího i Josefova, matka synů Zebedeových a Salome, které provázely
a staraly se o Ježíše, když byl v Galileje, a mnohé jiné, které se spolu
s ním vydaly do Jeruzaléma.
67. Pohřeb Ježíšův
Poněvadž byl den přípravy, předvečer soboty, a těla nesměla zůstat přes
sobotu na kříži – na tu sobotu připadal totiž velký svátek – požádali Židé
Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati s kříže. Přišli
tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. Když přišli
k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok;
a ihned vyšla krev a voda. A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho
svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. Neboť se to
stalo, aby se naplnilo Písmo:
‚Ani kost mu nebude zlomena.‘
A na jiném místě Písmo praví:
‚Uvidí, koho probodli.‘
A když už nastal večer, přišel zámožný muž ze židovského
města Arimatie, jménem Josef, vážený člen židovské rady, člověk dobrý a
spravedlivý, který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. On také
patřil k Ježíšovým učedníkům – ale tajným, protože se bál Židů - a on také
očekával království Boží. Ten dodal si odvahy a přišel k Pilátovi a požádal aby směl Ježíšovo tělo
sejmout s kříže.
Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal se setníka a zeptal se
ho, je-li už dlouho mrtev.
A když mu to setník potvrdil Pilát přikázal, aby mu je dali, a daroval mrtvé tělo Josefovi.
Josef tělo přijal, šel koupit plátno a sňal Ježíše s kříže. Přišel
také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl asi sto liber
směsi myrhy a aloe. Vzali Ježíšovo tělo a zavinuli je do čistého lněného plátna
s těmi vonnými látkami, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. V těch
místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní položili Ježíše do svého nového hrobu, který
měl vytesán ve skále, kde ještě dosud nikdo nebyl pochován, protože byl den
přípravy a hrob byl blízko; ke vchodu do hrobu přivalili veliký kámen a odešli.
Ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; byla tam
Marie z Magdaly a jiná Marie, matka Josefova, které seděly naproti hrobu a
se dívaly, kam byl uložen a jak bylo tělo pochováno. Potom se vrátily, aby
připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání
sváteční klid.
Byl pátek a začínala sobota.
68. Vzkříšení
Nazítří, v den po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u
Piláta a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého
života: ‚Po třech dnech budu vzkříšen.‘ Dej proto rozkaz, ať je po tři dny
hlídán jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že
byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první.“
Pilát jim odpověděl: „Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré.“
Oni šli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž.
Když uplynula sobota, Marie z Magdaly a jiná Marie, matka
Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního
den po sobotě, když začínal první den týdne a sotva vyšlo slunce, přišly aby se podívaly k hrobu
s vonnými mastmi, které připravily.
A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil
s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho
roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví.
Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“
Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký.
Vstoupily do hrobu ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné
uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Zachvátil je strach
a sklonily tvář k zemi.
Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte a neděste se! Vím, že hledáte Ježíše, toho Nazaretského,
který byl ukřižován. Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde; byl vzkříšen.
Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí
být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát. Pojďte se
podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, zvláště
Petrovi, že byl vzkříšen z mrtvých a jde před nimi do Galileje, tam ho
spatří. Hle, řekl jsem vám to.“
Tu se rozpomenuly na jeho slova.
Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům.
A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“
Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu.
Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“
Ženy vyšly a utekly od hrobu, protože ne ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.
Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo.
Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze
s pokynem: „Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho,
když jste spali. A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti.“
Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo.
A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes.
Ženy se vrátily od hrobu a oznámily všecko jedenácti učedníkům i všem
ostatním. Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi
ještě jiné, které to pověděly apoštolům. Těm však ta slova připadala jako
blouznění a nevěřili jim.
Maria Magdalská když spatřila, že kamen je od hrobu odvalen, běžela
k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi kterého Ježíš miloval, a řekla
jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“
Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale
ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam
ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do
hrobu. Uviděl tam ležet jen lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovou hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl
svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel
k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma
musí vstát z mrtvých. Oba učedníci se pak vrátili domů, v údivu nad
tím, co se stalo.
Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do
hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím
leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“
Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“
Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on.
Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“
V domnění, že je zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej,
pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“
Ježíš jí řekl: „Marie!“
Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘.
Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci.
Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci
vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“
Maria Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“
Zjevení na cestě do Emaus
Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od
Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to
v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. Ale
něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.
Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“
Oni zůstali stát plni zármutku. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu
odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam
v těchto dnech stalo!“
On se jich zeptal: „A co to bylo?“
Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný
slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a členové rady
vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit
Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. Ovšem některé
z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu a nenalezly jeho tělo;
přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. Někteří
z nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je tomu tak, jak ženy
vypravovaly, jeho však neviděli.“
A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu,
co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“
Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho
vztahovalo ve všech částech Písma.
Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.
Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a
den se schyluje.“
Vešel tedy a zůstal s nimi. Když byl spolu s nimi u stolu,
vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.
Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě
mluvil a otvíral nám Písma?“
A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct
učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a
zjevil se Šimonovi.“
Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat,
když lámal chléb.
Zjevení v Jeruzalémě
Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když učedníci o tom mluvili a byli ze strachu před Židy
shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se sám uprostřed nich a
řekl: „Pokoj vám.“
Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.
Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na
mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a
přesvědčíte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ To řekl a
ukázal jim ruce, bok a nohy.
Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Když tomu pro samou radost
nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“
Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a pojedl před nimi.
Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a
říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně
Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“
Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii
z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. Ona to šla oznámit těm,
kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali. Ti, když uslyšeli, že žije
a že se jí ukázal, nevěřili. Potom se zjevil v jiné podobě dvěma
z nich cestou, když šli na venkov. Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm
nevěřili. Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich
nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného.
Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane
z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů
všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky. Hle, sesílám na vás,
co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“
Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“
Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu
odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Tomáš nevěřící
Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.
Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“
Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud
nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“
Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Když
byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“
Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož
svou ruku do rány v mém boku nepochybuj a věř!“
Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh!“
Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“
Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta
nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že
Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.
Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim a řekl: „Jděte do celého světa a kažte
evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však
neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu
mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do rukou, a
vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“
Když jim to Pán žehnal, vzdálil se od nich a byl vzat vzhůru do nebe a
usedl na pravici Boží.
Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili
do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha.
69. Zjevení v Galileji 1
Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského.
Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos,
Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků.
Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“
Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“
Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. Když začalo svítat,
stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
Ježíš jim řekl: „Děti, nemáte něco k jídlu?“
Odpověděli: „Nemáme.“
Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“
Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.
Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“
Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž
svlečen – a brodil se k němu vodou. Ostatní učedníci přijeli na lodi –
nebyli daleko od břehu, jen asi sto metrů – a táhli za sebou síť s rybami.
Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb.
Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“
Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto
padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla.
Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“
A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.
Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. To se již potřetí
zjevil učedníkům po svém vzkříšení.
Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův,
miluješ mne víc než ti zde?“
Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“
Řekl mu: „Pas mé beránky!“
Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“
Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“
Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“
Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“
Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád.
Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“
Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce! Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl
mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš,
vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“ To řekl, aby mu
neznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: „Následuj mne!“
Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš
miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal:
„Pane, kdo tě zrazuje?“
Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s ním?“
Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to
tvá věc. Ty mne následuj!“
Mezi bratry se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře.
Ježíš však neřekl, že nezemře, nýbrž: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud
nepřijdu, není to tvá věc.“
To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a my víme, že jeho
svědectví je pravdivé.
70. Zjevení v Galileji 2
Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim
Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali.
Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a
získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte
je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po
všecky dny až do skonání tohoto věku.“
Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo
potvrzoval znameními.
Epilog
Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna
vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.
Zpátky nahoru