Když měl Krišan Peterscu zhruba před rokem u nás na faře výstavu několika obrazů, pokládali to možná někteří z nás za jeden z jeho bizarních nápadů. Dnes je tady výstava znovu a my vidíme, Krišan je malíř, který rok tvrdě pracoval a který má co říci.
Při zahájení výstavy se sluší říci o autorovi několik slov: cestou do kostela jsem ho trochu vyzpovídal.
Krišan se narodil 26. května 1957 v Pitešti v Rumunsku. Jeho otec byl úředníkem, rád chodil po horách, maminka se starala o domácnost, Krišan má ještě dva bratry. Po gymnáziu musel na vojnu, ale pak se proti vůli rodičů přihlásil na čtyřletou uměleckou školu výtvarných umění. Důvodem byla jeho láska k barvám a touha stát se umělcem. Školu absolovoval a začal žít normálním životem: stal se zaměstnancem reklamního oddělení velké cestovní kanceláře, oženil se s Marií, narodil se jim syn Armand. Malbě se tehdy věnoval jenom příležitostně.
V roce 1990 dorazila revoluce i do Rumunska – jak víme v mnohem drsnější podobě než k nám. Krišan se aktivně zapojil do demontáže starých pořádků, dokonce vstoupil do politické strany. Přitom na vlastní kůži pocítil odpor lidí, kteří o žádné změny nestáli a neštítili se zastrašování a vyhrožování jeho rodině. A tak se jednoho dne s Marií rozhodli, že Rumunsko opustí, odjedou do Evropy a pak dál, možná až do Ameriky. Sehnali tehdy jediné volné letenky do Prahy a když se ocitli v Praze, museli se zde zdržet, protože Armand onemocněl. Sháněli nějakou pomoc, nikoho neznali, dostali kontakt na Spolek přátel Rumunska. Člověk, kterému se dovolali, byl Jaromír Plíšek. Nic není náhoda, byl to osud, říká Krišan. Zůstali v Čechách. Byli uprchlíky, pak azylanty, nakonec po sedmi letech úředních anabází získali občanství. Krišan je členem střešovického sboru, pracuje v tiskárně, Maria se stará o domácnost a pokud může, trochu pracuje, Armand studuje Husovu teologickou fakultu. Normální život? Až na to malování, se kterým před lety začal a bez kterého teď nemůže být.
Krišan obdivuje impresionisty kvůli práci s barvou, van Gogha, Renoira. Dodám, že jeho tvorba má něco společného s Pietem Mondrianem: ten maloval nejprve květy a stromy (Krišanovo časté téma) a pak začal pokrývat obrazy jakýmsi rastrem, ze kterého se postupně vytrácel popisný prvek až k úplné abstrakci. Něco podobného vidíme i u Krišana, ale on od nikoho neobkresluje, je svůj. Jiří Kolář, malíř filozof, vynalezl desítky nových výtvarných technik. Reprodukce známých mistrů nastříhal na tenké pruhy a postupně skládal v rytmu na obraz. Krišan nastříhal část svého obrazu na pruhy a dotvoří jimi obraz nový…
Krišanovy obrazy mají nejen zvládnutou pozoruhodnou barevnost a techniku, každý z nich má své sdělení, naléhavost, přesvědčivost. Příběhy, které vypráví, nám jsou povědomé. Obrazy s květy připomínají Rumunsko. Tam, kamkoli vstoupíte k lidem dovnitř, uvidíte dečky, záclonky, pokrývky ozdobené vyšívanými květy. Nebo teď na jaře si vybavíte meruňku kvetoucí na dvorku naší fary. Vidíte květy přes zarosené okenní sklo, které je členěné na malé tabulky, vidíte vitráž barevného chrámového okna.
Na obrazech sledujeme příběhy stromů, které se zmítají jako devítiocasá kočka, jiné se třesou v mrazivé bílé zimě až do krve.
Obrazy jsou plné barev a děje, tak jako Krišanův svět: je zaplněn příběhy a vztahy, nic není náhodou, všechno má své místo. Krišan a jeho obrazy mají své místo u nás, jsou tady doma. Na nic si nehrají, jsou jasné a přesné: s rumunskou pohostinností nás zvou k sobě dál a hned tak nás nepustí.
Autor textu – Tomáš Fendrych
© Krišan Petrescu, Tel. +420 732 811 601 E–mail krisan@krisan.cz | English version